Moji milí čtenáři,
Máme za sebou dny, kdy jsme vzpomínali na naše mrtvé příbuzné a kamarády. A tady v Peru tomu nebylo o moc jinak než v ČR.
V úterý a ve středu jsem se svoji hostitelskou rodinou šla na mši. Ve středu byla mše dokonce na hřbitově a sloužil ji pan biskup. Po mši sv. jsme navštívili hřbitov, abychom dali věnce na všechny hroby příbuzných. Popravdě přes den bylo spíše úkolem všech uklidit hrob, o který se starají. Takže se obtahovaly texty, natíraly se křížky apod.
Hřbitov je tady trochu jiný. Není tak symetrický, nenajdete tam skoro žádné rostliny, hroby jsou dost rozházené a všude je prašná cesta. No, nejlepší to bude vidět na fotkách …
Ale hlavním úkolem bylo položit na hroby věnce. Oproti ČR tady mají věnce úplně odlišné. Nejsou z rostlin, ale z papíru, plastu a látky. Na hrob se nepoloží jen tak jako u nás, ale přivazují se. Také se k věncům přiloží kartička, kde je napsané jméno mrtvého.
Svíčky se přes den nezapalují až večer.
Co mě ale překvapilo a přišlo mi trochu nevhodné, že po hřbitově chodili obchodníci a prodávali jídlo a pití. Křičeli po celém hřibově například: „Čaj a chleba!“ Přes den to nebylo tiché místo, kde by si člověk mohl zavzpomínat na ty, kteří už tady s námi nejsou, spíše pracovní místo.
To se ale změnilo večer. Asi v 8 hodin večer jsem šla s rodinou na hřbitov znovu. U brány jsme koupili 16 svíček a šli se posadit k našemu hrobu. Tam jsme byli asi hodinu a půl. Jenom jsme seděli a povídali si. Pomodlili jsme se a čekali než všechny svíčky shoří. Já se svojí dvacetiletou hostitelskou ségrou jsme si zavzpomínaly na dětství, hrály si s voskem a já se naučila plno nových slovíček. Podobně to měly i ostatní rodiny. Najednou se hřbitov změnil na tiché místo s úžasnou atmosférou. Moc jsem si to tam užila.
Když svíčky shořely z vosku se udělala taková kulička, kterou jste pak mohli vyměnit za nějakou sladkost a vosk se mohl použít znovu na výrobu svíček.
Když jsme odcházeli, před hřbitovem stály stánky, kde se připravovalo jídlo a hrála se tam jedna „hazardní hra,“ takže jsme celý večer zakončili plným žaludkem a zábavou.
Tyto dva dny jsem nemusela jít do školy, protože byl státní svátek a ve středu jsme dostali volno. Byl to prostě krásný čas strávený s rodinou.
Doufám, že i vy jste si to užili tak jako já a hlavně byli se svojí rodinou.
Z Peru vás zdraví
Vaše Kačenka
