Blog

Moji milí čtenáři,

i když trochu se zpožděním, kvůli úkolům do mé české školy, tak vám dneska řeknu něco o Velikonocích tady v Peru.

Abych pravdu řekla, tak jsem očekávala větší slavnosti. Tím, že jsem teď v rodině, která nechodí každou neděli do kostela, ale věřící je, byli jsme v kostele jenom na Velký pátek a v neděli na Vzkříšení.

Na velký pátek nebyla mše, ale pouze průvod po náměstí se sochou Ježíše, Marie a a Jana. Trochu jsem litovala ty, kteří sochy nesli, protože byly hrozně těžké. Před průvodem bylo v kostele sundávání Ježíše z kříže a nejspíše nějaké krátké divadlo, ale to jsem já bohužel neviděla, protože jsme přijeli pozdě z fotbalu, který ten den hráli moji bráškové. Co mě v kostele ale zaujalo, byly zahalené všechny sochy svatých fialovým plátnem. Ale moc dobře jsem nepochopila, proč tomu tak je.

V pátek jsme měli jako rodina společný oběd. Jídlo typické pro Velikonoce tady na pobřeží se jmenuje malarrabia. Jen to ryba s rýží, čočkou, a banánem smíchaným se sýrem. Mě toto jídlo moc chutnalo. Hlavně ten banán se sýrem. Žádný půst se tady nedrží. Co někteří Peruánci dodržují je, že v pátky v postní době mívají k obědu vždy rybu, ale to je vše.

V neděli jsem chtěla jít ráno v 5 hodin na Vigilii, ale bohužel mi host maminka řekla, že je moc unavená, aby vstávala takhle brzy. Šly jsme proto až v 7 hodin na normální mši, která byla na takovém malém náměstí, které se jmenuje Jerusalem. A nic víc už se ten den nedělo.

V pondělí jsem marně vyhlížela koledníky, kteří by přišli na pomlázku. Žádná taková tradice tady není. Bylo mi řečeno, že na více turistických místech se Velikonoce slaví více, ale v mém městě ne. Byl to zase spíše čas pro rodinu a pro Peruánce dny, které mohly místo školy trávit na pláži.

Já jsem na tyto velikonoční dny měla ale něco zvláštního, a to zaracha. Nikdy předtím jsem zaracha nedostala. A tento byl dokonce na týden. Než si o mě začnete myslet, jak zlobivá holka jsem, chtěla bych vám říci, že to bylo za to, že jsem zapomněla na jeden úkol ve škole. Normálně se tady moc neřeší, jestli úkol máte nebo ne, ale zrovna v ten den měl náš pan učitel špatnou náladu a úkoly kontroloval. A pan učitel potom zavolal rodičům žáků, kteří úkol neměli. A moje nová host maminka to bere dost vážně. No, prostě jsem v ten den neměla moc štěstí. 🙂

Doufám ale, že štěstí budu mít následujících čtrnáct dní. Protože snad už konečně pojedu na ten můj výlet! Takže se tešte na fotky z Machu Picchu! 🙂

mějte se pěkně

vaše Kačenka