Moji milí čtenáři,
omlouvám se za delší prodlevu v psaní, ale to víte, byla jsem v džungli a tam signál opravdu nebyl a po návratu jsem trochu omarodila. Jak asi tušíte, už jsem se vrátila do Tumbes a pokračuji v mém „běžném životě“.
Dnes bych vám popsala můj čas strávený v comunitě Raqchi, kde jsem byla v pondělí (24. 4.) a úterý (25. 4.). Další články o Cusco, vysněném Machu Picchu a džungli bych si nechala až na příští týden. Tento týden máme ve škole zkouškový týden a já do toho všeho musím ještě dohnat, co jsem zameškala v obou školách…
Z pondělí 24.4. na úterý 25.4. jsme přespávaly v místní komunitě v městě Raqchi. Tato komunita ještě pořád nosí své kroje, mluví kečuánsky, slaví své ceremonie, vyrábí výrobky z keramiky,… také za to dostali ocenění od ministerstva kultury a jsou na seznamu UNESCO.
Nám se podařilo spát u místní rodiny a dokonce s nimi i zažít ceremonii. Sice mi u nich byla trochu zima, ale za to vynikající jídlo to stálo. Hodně vaří z quinoi, ať už plátky k snídani, tak mléko z quinoi i polévku.
Dopoledne jsme navštívily starý komplex nejspíše chrámu (neví se, co to bylo) a potom nám jedna místní paní ukázala, jak vyrábí keramiku a i já jsem si zkusila něco vyrobit.
Večer jsme viděly, jak uctívají (o něco prosí) matku zemi a horu. I já si to vyzkoušela, dokonce v jejich kroji. Vypadalo to tak, že jsem si klekla před dvě vázičky s červenými (matka země) a bílými (hora) kvítky a řekla nějaké své přání a potom vložila lístečky koky do vázy. Pán, který ceremonii vedl, nás pak ještě obešel a dal nám vázičky nad hlavu a mi si mohli přát ještě něco dalšího a potom kytky a lístky koky zakopal.
Následovalo rozdělání ohně, ale speciálního: z hoven, řekla bych kravských. 🙂 A potom už jsme tancovaly na místní hudbu okolo ohně.
Celý večer byl moc příjemný a ceremonie, i když byla jednoduchá, byla hezká. Celé to pro mne byl úžasný zážitek. A navíc místní lidé byli moc milí, pracovití a mohli by se pro nás přetrhnout…
Příště o Cuscu!
Mějte se hezky
vaše Kačenka
