Blog

Ahoj všichni! Jedním z nejčastějších dotazů je škola. Proto jsem se rozhodla napsat další článek právě na toto téma.
Zatímco moje milovaná rodina a kamarádi užívají prázdniny (psáno 22.8. :-)), já už chodím od začátku srpna do Instituto O’Higgins de Rancaqua nebo-li na místní soukromou střední školu. A proč soukromá?

V Česku máme to štěstí, že rozdíl mezi soukromými a veřejnými školami není nijak zvlášť viditelný. Tady tomu bohužel tak není. V Chile poznáte odlišnosti velmi rychle, ať už podle vzhledu, stylu výuky, kvality vzdělání nebo třeba v ceně. 

Pokud chcete, aby mělo vaše dítě dobrý základ vzdělání, nezbývá vám nic než nastavit peněženku. Protože když už se tak rozhodnete, je s tím spojená i například hromadná doprava. V autobusech nebo taxi totiž studenti soukromých škol musí platit plný lístek, ať už je vám třeba 7 nebo 15. Vždy platíte jako dospělá osoba, protože “když máte peníze na školu, tak máte peníze i na hromadnou dopravu.”

Hodiny ve škole mají 45 minut a přestávky jsou každé 2 hodiny na patnáct minut. Nesmějí se ale trávit ve třídě s telefonem v ruce. Všichni studenti jdou ven a tráví čas spolu. Moje škola má tři stupně pro nejmladší, středně staré a nejstarší a celkovou střední školu uzavírají o rok dříve než u nás. To znamená, že jsem teď ve třeťáku, i když doma bych byla ve druháku. 

Musím uznat, že jsem měla ze začátku menší strach, co se týče školní jídelny. Přeci jenom můj zážitek se školními jídelnami není zrovna mojí nejoblíbenější vzpomínkou na Česko. Moje obavy ale rychle rozptýlila místní kuchyně. Školní menza neboli “casino” nabízí na výběr každý den kolem čtyř hlavních jídel, polévky, saláty a občas i dezerty. Kromě toho je na každém náměstíčku školy bufet s občerstvením na dlouhé chvíle o přestávkách. 

Největším šokem byl pro mě vztah mezi studenty a učiteli. Ústeckoorlické gymnázium mě naučilo chodit do školy včas, učit se občas i na několik testů denně a respektovat učitele. Jak už víte u minulého článku, místní doprava není zrovna přepychová a tak se stává, že studenti přijdou někdy až 15 minut po zvonění (ale potřebují omluvenku od rodičů). Místo výslechu, kde se student zdržoval tak dlouho, ho učitel pozdraví, podá mu ruku nebo ho obejme, zeptá se jak se má a hodina pokračuje dál. Během celého dne je to stejné. Když zazvoní, nikdo nesedí ve třídě připraven na hodinu, ale až cca po pěti minutách se všichni začnou pomalu soukat do tříd…

Na závěr bych chtěla říct, že kdyby vás o Chile cokoliv zajímalo, můžete sem napsat komentář nebo mě sledovat na instagramu (anicka_1610)  a napsat mi tam.

V příštím článku se můžete těšit na nějaká fakta a mýty o tom jak je a není v Chile bezpečno.

Hasta pronto!

Anička