Blog

Jako každé prázdniny jsem se připravovala na dlouhé vyspávání, pozdní snídaně a pyžamové dny. Zklamáním byl budík v šest ráno a desetihodinová cesta autem…

Pak už ale bylo všechno jako z pohádky. S host rodinkou jsme se vydali do města jménem Valdivie, kde jsme navštívili staré známé mojí hostitelské rodiny a ubytovali se v malé útulné chaloupce. Počasí nám přálo a tak jsme se vydali na prohlídku městem. Navštívili jsme místní trhy a tuleně a kochali se architekturou a místní přírodou.

Telefon jsem samým focením pomalu neschovala a narazila jsem na metr a půl velkého tuleně vedle vzdálenější lavičky, a tak jsem se rozhodla si s ním jako správná turistka udělat fotku! A tak se teď dozvíte, jak jsem svůj pobyt málem ukončila o několik měsíců dříve…

Pomalými a tichými krůčky jsem se blížila ke spícímu zvířeti a když už jsem se dostala do vzdálenosti několika centimetrů, tuleň po mě štěknul a zvednul se. Ani jsem se nestihla otočit a pozadu jsem běžela zpátky. Mým štěstím byla jeho rychlost „běhu“ která by se dala přirovnat ke zpomalené želvě. Jak jste asi pochopili podařilo se mi utéct a tak výlet pokračoval dál :D.

Ve Valdivii jsme strávili čtyři dny a nestačili jsme se nabažit úžasné zářijová fondas nálady, místních trhů, plavby na moři, výborného jídla a překrásných výhledů. Po čtyřech dnech jsme se přesunuli na již zmiňovaný ostrov Chiloe, na který zatím nevede žádný most, a tak jsme museli s autem najet na obrovskou přepravní loď. Z lodi jsme pak měli možnost pozorovat vzdálené Chiloe a kochat se mořským vánkem. Někteří šťastlivci dokonce viděli i delfíny (to se mně bohužel nepodařilo).

V Chiloe jsme strávili zbytek dovolené. Počasí nám víceméně přálo, i když je jih Chile typický neustálými dešti nám pršelo jen v noci a poslední den. A tak se mi podařilo navštívit spousta nádherných míst. Na tomto ostrově je jedna zvláštní věc, domky jsou malé a nestojí tak úplně na zemi. Většinou si lidé postaví dům na dlouhé tyče u pobřeží na moři (viz.: fotky) a ti kteří se rozhodnou od moře vzdálit si dům postaví na malých podstavcích, a to proto kdyby se chtěli přestěhovat, aby mohli domek vzít na lana, zavolat sousedy a přenést ho na sousední kopec.

No tak vám mohu s úsměvem na tváři říct že i když cesta autem byla na zpět dalších 14 hodin opravdu to stálo za to!

Hasta pronto

Vaše Anička