1.DEN
„Děkujeme, že jste letěli právě s námi,“ slyším jako první po přistání v Punta Arenas. Tak jsme tady! Nadšeně jsme se s ostatními výměnnými studenty protáhli po tříhodinovém letu a běželi vyhlížet AFS dobrovolníky. Popadli jsme zavazadla a nasedli do autobusu, kde nadšení rychle vystřídala únava.
Protože bylo jedenáct večer, nezbývalo nám nic jiného než se co nejrychleji zapsat na hotel a jít spát.
2.DEN
Druhý den už byl o něco zajímavější! Po vydatné snídani jsme se jeli podívat na původní domky patagonských obyvatel. Sluníčko svítilo, obloha byla bez mráčku a všichni jsme si užívali zachovalá dřevěná obydlí, o kterých jsme se (ti, co už trochu rozumí španělsky) dozvěděli něco v nedalekém muzeu. Nádherný výhled na moře působil tak trochu jako z pohádky. Kdyby nebylo 10 stupňů a nefoukal ten šílený vítr, šli bychom se s radostí vykoupat!
Zima ale byla. Teda, abych byla přesnější, pro místní obyvatele je to léto! Nikdo z nás si nechtěl ani představovat, jak opravdová zima tady na jihu Chile vypadá. Vyfotili jsme spoustu fotek a autobusem popojeli k jiné části pobřeží, kde jsme měli možnost prohlédnout si všelijaké druhy starých námořních lodí a prozkoumat, v jakých stísněných prostorech museli tehdejší námořníci zvládat i několikadenní plavby. Dva roky prázdnin na lodi pro nás trvaly asi dvě a půl hodiny, což nám stačilo, protože někteří (včetně mě) si ještě stále nezvykli na studené počasí.
Vrátili jsme se tedy zpět do Punta Arenas, kde jsme udělali krátkou prohlídku města a těšili se na horké kakao.
3. DEN
Dopoledne jsme měli volné, a tak se většina studentů rozhodla pořádně se vyspat. My jsme s holkami ale nechtěly promrhat jedinečné chvilky nejjižnějších oblastí Chile, a tak jsme se vydaly na druhou prohlídku města. Navštívily jsme místní hřbitov se spoustou zajímavých hrobek. Pak už nám zbyl jen čas na nákup suvenýrů a oběd. Odpolední program byl výlet na ostrov tučňáků.
Lodí jsme se vydali na malý vzdálený ostrůvek s tučňáky a racky. Cestou jsme mohli pozorovat tuleně, delfíny a velryby (já bohužel viděla pouze ocas tuleně). Když jsme dorazili, spatřili jsme rozlehlý ostrov se spoustou volně pohybujících se tučňáků. Hodinu jsme se na ostrově procházeli, obdivovali malé tučňáky, fotili a užívali si atmosféru ostrova.
Po návratu jsme si užívali teplo hotelu, a protože jsem byla na pokoji s Japonkou, učila jsem se skládat origami. 😀
4.DEN
Čtvrtý den, brzy ráno, jsme vyklidili hotelové pokoje a přesunuli se ještě víc na jih. Navštívili jsme ostrůvek, na kterém žije přesně 5 obyvatel a několik desítek ovcí. Paní domácí nám ochotně ukázala, jak na takové samotě lidé žijí a co musí zvládat, aby se uživili. Podstoupili jsme krátkou přednášku o tom, jak se starat o ovce, a dokonce nám ukázali, jak se kdysi ovce stříhaly obyčejnými nůžkami. Dopoledne a část odpoledne jsme tedy strávili na ostrově či na cestě autobusem.
A kam jsme se to tedy snažili dostat?
Místní tomu přezdívají „konec světa“, a to proto, že jižněji už opravdu naleznete jenom moře a Antarktidu. Město, ve kterém jsme byli ubytovaní, se jmenuje Puerto Natales.
A proč tak daleko? O tom vám více povím v dalším článku. Můžete se těšit na barvitý článek o celodenní túře jménem Torres del Paine.
